Detaily
Picea engelmannii
stromy vysoké 20–40 m, koruna kuželovitá nebo úzká a špičatá, velmi hustě větvená, borka tenká a šupinovitá, světlehnědá, pryskyřičnatá, větévky žlutohnědé, jemně kratičce žláznatě chlupaté, nakonec olysávající, pupeny kuželovité, pryskyřičnaté, hnědé, horní šupiny kulaté, spodní dlouze zašpičatělé; jehlice 15–25 × 1–2 mm velké, zašpičatělé, pružné, 4hranné, na všech stranách s bílými proužky (každý se 2–4 řadami průduchů), rovné nebo slabě zakřivené, hustě větévku kolem dokola obrůstající; šištice vejcovité až válcovité, 4–8 × asi 3 cm velké, světle hnědé, semenné šupiny papírovité, na konci zúžené, kosočtverečně podlouhlé, podpůrné šupiny malé a světle žluté; semena černá, 1.5 mm, křídla asi 10 mm dlouhá; západní část Severní Ameriky
Poprvé byl u nás sázen 1879 na Sychrově. Největší strom, North Joffre Spruce v Britské Kolumbii, je 41 m vysoký. Strom pojmenovaný Easy Pass Tower rostoucí u North Cascades Highway poblíž Easy Pass Trailhead je 67,7 m vysoký. Nejvyšší stáří těchto stromů se udává 850–920 let.
O Smrku Engelmannově
Tento pomalu rostoucí strom, pojmenovaný po Georgi Engelmannovi (1809–1884), americkém lékaři německého původu a expertovi na jehličnany ze St. Louis v Missouri, se pyšní tmavým, modrozeleným jehličím po celé délce, krátkými, nahuštěnými větvemi a velmi úzkým kuželovitým tvarem, díky kterému se strom snadno zbavuje těžké sněhové přikrývky. Smrk Engelmannův obvykle roste ve vysokých nadmořských výškách a je široce rozšířen v horách na západě Spojených států a Kanady. Vyskytuje se v pásu táhnoucím se ze střední Britské Kolumbie a Alberty přes Kaskádové pohoří a Skalnaté hory až na jih do oblastí Nového Mexika a Arizony.
Smrk Engelmannův roste v jednom z nejvyšších a nejchladnějších lesních prostředí v západních Spojených státech a je jedním z největších vysokohorských druhů, přičemž obvykle dosahuje výšek kolem 30 metrů a vzácně i více než dvojnásobku této výšky s kmeny o několika metrech v průměru. I přes jeho alpský původ je možné tento přizpůsobivý druh pěstovat na nejrůznějších místech – např. i na Havaji. Šišky o délce 2–7 cm jsou tenké a lehoučké a jejich světle hnědá barva vytváří výrazný kontrast k tmavému, pochmurnému jehličí. Stromu se nejlépe daří v dobře vysušené, jílovité, humusové a kyselé půdě na přímém slunci. Poměrně snadno odolává větru, a je proto vhodný k využití při výsadbě větrolamů.
Po rozdrcení, jehlice Smrku Engelmannova odporně zapáchají. Původní obyvatelé Ameriky tento strom hojně užívali k nejrůznějším účelům, své uplatnění našel jako stavební materiál nebo např. i jako lék. Využívali dokonce i silně páchnoucí jehlice, z nichž vyráběli kadidla, voňavky nebo čistící prostředky. Dnes je dřevo ze Smrku Engelmannova oceňováno zejména díky jeho nesmírné zvučnosti, což z něj dělá velmi žádoucí materiál při výrobě ozvučných desek klavíru, kytar, harf a houslí.